Prosinec 2011

Přeji mnoho síly a naděje do Nového roku!

24. prosince 2011 v 12:00 | ?-nom
Dnes je Štědrý den, právě prožíváme Vánoce, ten čas, na který se většina lidí celý rok těší. Žádné Vánoce nejsou stejné, žádné nejsou obyčejné a o těch letošních to platí dvojnásob. Není náhodou, že náš národ zasáhla krátce před vánočními svátky smrt pana prezidenta Václava Havla. Poslední týden se mohl někomu zdát jako tragický nebo přehuštěný pořád stejnými informacemi o něm a jeho úmrtí, ale pokud jste se podívali trochu do hloubky nebo-li "pod pokličku" toho všeho, tak jste mohli ucítit atmosféru, kterou už naše země dlouho nezažila (viz. video nahoře). Stalo se tak proto, že v souvislosti s Václavem Havlem se začali především zmiňovat jeho myšlenky a vize o světě. Byl to přece jen člověk, který častokrát chyboval a ne vždy se choval, tak jak by chtěl - podle svých vizí. To ovšem nemění nic na tom, že zde zanechal myšlenky, které se dají asi nejlépe shrnou do jeho hesla: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí." Když tohle heslo prosazovat začal, tak si lidé mysleli, že je to naivka, který nezná svět. Bylo to však naopak, protože ho znal více než jiní a společně s dalšími dokázal pravdivost této věty.


Pokud se podívám do příštího roku 2012, tak se domnívám, že je velmi důležité, to že nám byly prostřednictvím V. Havla připoměny jeho vize a myšlenky, které zde zanechal. Příští rok nebude jednoduchý, ale nemyslím to, tak jak se píše každoročne, jelikož jsou na globální úrovni vidět věci, které se budou v příštím roce lámat. Právě proto bude důležité, abychom nezapomněli na to, co je správné a především v nějakých situacích neztráceli naději! Určitě nikomu z vás neunikla informace o tzv. konci světa v prosinci roku 2012. Ne konec světa opravdu nebude, ale i tato informace má určitý význam, jelikož svět by se měl měnit, transformovat, což znamená konec, ale jen konec starých mechanismů, které budou ovšem nahrazeny novými!

Svět se vyvíjí dopředu a já jsem rád, že při tom můžu být - společně s vámi. Budu se na vás těšit v příštím roce a už dnes jsem zvědavý co nám ten rok přinese - námětů na články bude nejspíš požehnaně.
Buďte tedy šťastní, žijte v pravdě a lásce a především neztrácejte naději, jelikož naději může rozdávat jen ten, který jí alespoň špetku má...

... Vám přeje Váš ?-nom

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!

18. prosince 2011 v 22:09 | ?-nom

Nikdy před tím než Václav Havel dnes zemřel jsem si vlastně neuvědomil, kým byl. Měl jsem ho v hlavě zafixovaného jako člověka, který se svým dílem zasloužil o svržení komunismu a naší samostatnost, ale myslel jsem si, že toho pro naší zemi mohl udělat ještě více.

Teprve dne když jsem se dozvěděl informaci o jeho smrti a sledoval speciální vysílání k této události, tak jsem viděl, že Václav Havel byl osobnost světového formátu. Nikdy bych nevěřil, že smrt nějakého Čecha může být hlavní událostí všech zahraničních médií, opravdu jsem netušil, že Václav Havel byl takováto světově uznávaná osobnost, a o to více jsem byl překvapen, a dojat. Nejsem smutný z toho, že odešel, jelikož jsem si uvědomil, že toho pro nás udělal ještě mnohem více než mohl. Nejen pro nás, ale opravdu pro lidi po celém světě zůstane jeho život obrovským vzorem podle kterého se budeme moci řídit. On dokázal nemožné. Svrhnul komunistický režim bez jediného výstřelu. Je ukázkou toho, že (především) bez násilí jsou dělat divy.

Jeho odkaz je pro mě obrovským vzorem a učebnicí, z které se můžu mnohé naučit - děkuji Vám pane prezidente!

Vaše heslo zůstane vždy v nás:

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!


Pokud si tento článek někde ze zhora můžete přečíst, tak Vás můžu ujistit o jediném:
díky Vám už dávno pravda a láska zvítězila!

O tom, že byl Václav Havel osobnost světového formátu svědčí i titulky světových médií:

Můžeme být právem hrdí na to, že jsme Češi, avšak nesmíme zapomenout v tomto odkazu pokračovat...

Suverénní suverenita

13. prosince 2011 v 23:30 | ?-nom
Potřebuje stát mít svojí suverenitu? Co to vlastně je a můžeme to ztratit?

Tak na začátek jsem navštívil wikipedii, aby nám nastínila co se přesně skrývá pod pojmem SUVERENITA:
Svrchovanost (též suverenita) je právo vykonávat neomezeně moc na území státu, které náleží každému nezávislému státu.[1] Svrchovanost znamená, že politický subjekt (například stát, kraj, obec, někdy občan) rozhoduje s konečnou platností a závazně o svých záležitostech. V některých demokraciích svrchovanost vychází ze suverenity každého jednotlivého občana (princip subsidiarity), což je jedním ze základních politických práv, ve vyspělých demokraciích zaručených ústavou.
V reprezentativních demokraciích propůjčují občané toto své právo k vykonáváním svým reprezentantům na dobu jejich mandátu. V přímých demokraciích vykonávají toto své právo také iniciativami a referendy, jejichž rozhodnutí jsou pro jejich reprezentanty závazná. I tato politická práva jsou zaručena ústavou.

Pokud to mám tedy shrnou,tak suverenita je vlastně právo na moc na určitém území. V demokratických státech, tedy ČR, toto právo na moc občané (my) svěřují pomocí voleb svým reprezentantům (politikům).

Tohle jsou fakta, s kterými snad každý souhlasí, nejsou to věci, které jsem si vymyslel. Zde bych chtěl zdůraznit jednu důležitou věc. A to, že národní suverenita NENÍ to samé jako národní hrdost, jazyk, tradice a ostatní věci, na které je každý národ hrdý a zakládá se na nich přislušnictví občanů k danému státu.

Pokud dáme tedy tyto poznatku do kontextu s tím, proč se dnes mluví o národní suverenitě, tak zjišťujeme to, že my občané částečnou ztrátou suverenity o nic nepřicházíme, ale jen svěřujeme naše právo na moc z části do jiných rukou než v kterých je teď. Konkrétně to myslím takto: dnes mají primární moc v našem státě naši politici (poslanci, senátoři, prezident; na úrovni krajů hejtmani či zastupitelé), které si volíme, ale jak to často vidíme, tak se nechovají, tak jak chceme my, i když by měli zastupovat naše zájmy. Jenže často zastupují zájmy svoje! Touto vinou vzniklo například, takto vysoké zadlužení zemí, protože politici se neuměli přenést přes svoje osobní zájmy a třeba proto, aby zůstali ve své funkci co nejdéle, tak se nechovali zodpovědně a utráceli mnoho peněz, aby se (nejčastěji před volbami) zavděčili lidem. Zde tedy vidíme, že tento model nefunguje správně a možná ani fungovat dobře NEMŮŽE.

Dnes stojí před námi návrh na změnu v podobě, řekněmě, přislíbení vstupu do fiskální unie, která by převzala určitou část moci od našich politiků na sebe. V této době se ale jedná jen o minimální počet pravomocí, ale zato důležitých. Jde o výše zmíněné zadlužování, na které sami politici nestačí a dost možná dokonce potřebují, aby je někdo kontroloval ještě "ze zhora". Více o tom v předchozím článku.

Pokud by si chtěl někdo ještě trochu více zauvažovat a třeba věštit co nás čeká v budoucnosti,tak si doporučuji přečíst poslední část tohoto komentáře T. Sedláčka. Autor v něm nastiňuje možný další vývoj v rámci EU, kdy by se přeskočil při rozdělování prostředků stát a jednalo by se přímo s kraji. To není špatná myšlenka, ne?


Do jakého rychlostního proudu se zařadíme?

11. prosince 2011 v 21:39 | ?-nom
Evropa si pozvolna začíná volit cestu integrace, ovšem jen pro ty, kteří jí budou chtít. Jak je na tom naše země Česká? Chce být mezi tahouny evropské integrace nebo se rozhodne stát na místě a stále vyčkávat?

Něco se konečně děje

Tento týden se konal další summit EU k řešení dluhové krize. Od těch předchozích se liší tím, že přinesl jasné návrhy jakou cestou z krize ven a dokonce to vypadá, že to už nebyla jen planá slova, ale myslí se to vážně! Pokud se chcete dozvědět podrobnější informace o průběhu a výsledcích tohoto summitu, tak doporučuji článek aktualne.cz ZDE. Jak je tedy vidět, tak Evropa pozvolna nakročila na cestu větší integrace, protože chce vytvořit fiskální unii, která připravý státy o část jejich suverenity, protože budou muset dodržovat pravidla stanovená EU - to především v oblasti zalužování se. Jedná se o to, že státy, které se připojí k této fiskální unii, se nebudou moci zadlužit nad určitou hranici, jinak jim budou uděleny sankce. Návrh svého rozpočtu budou muset ještě před schválením předložit EU, která se proti němu může vyhradit a požadovat úpravy a za třetí budou muset poskytnou půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu, který tyto peníze použije na řešení dluhové krize.

Došlo na lámání chleba

Jinými slovy by se dalo říci, že přímo na "lámání Evropy", jelikož výše popsané body nutné ke vstupu do fiskální unie nejsou žádné maličkosti, tak s nimi ne každá země souhlasila. Největším kritikem této FU byli britové, kteří už před summitem avizovali, že se nechtějí vzdávat jakékoliv své suverenity nebo zachraňovat měnu, kterou nepoužívají (britové neplatí eurem, ale librou). Jako jediná země z EU tedy prohlásili ústy premiéra Davida Camerona, že do této FU nevstoupí. Stali se tak prozatím osamoceným, izolovaným "ostrovem na druhém břehu kanálu La manche".


Vyjádřete svůj názor na to kam by se mě ubírat Evropa s ní i Česko... DISKUZE - ZDE

... investor? Stát se investorem není vůbec těžké, třeba narozdíl od lékaře, protože vzdělání není povinné, ale na druhou stranu je určitě doporučené. Jsou investoří, které znáte z filmů, třeba na Wall Street, jak mávají svými akciemi a neustále někam telefonují a křičí. To jsou profesionální investoři, které investování živí. Jenže investovat se dá i jinak, jednodušeji. V dnešní moderní době k tomu stačí PC, internet a správný program...více

... Evropa pozvolna nakročila na cestu větší integrace, protože chce vytvořit fiskální unii, která připravý státy o část jejich suverenity, protože budou muset dodržovat pravidla stanovená EU - to především v oblasti zalužování se. Jedná se o to, že státy, které se připojí k této fiskální unii, se nebudou moci zadlužit nad určitou hranici, jinak jim budou uděleny sankce....více

...premiér vlády "rozpočtové opovědnosti", která má za cíl snižovat dluhy této země nepříjme smlouvu, která ho k tomu zaváže, a proto i kdyby tu byla jiná vláda a jiný premiér, tak bude zadlužování kontrolováno. Určitě existují důvody proč nejde na určitou věc přistoupit. Jenže...více