Listopad 2011

Už to vědí i tam nahoře

30. listopadu 2011 v 18:59 | ?-nom

Hlubší integrace nebo rozpad

Omlouvám se, že nepřispívám plnohodnotným článek, ale dalo by se říci, že o tomto bylo již zde vše napsáno. Teď akorát vidíme, že to o čem tady píši již od doby, kdy byl tento blog založen, nebyly žádné bludy. Protože už i eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti vidí cesty z krize EU(rozóny) jen dvě - intergrace nebo její rozpad.
V článku je také zdůrazněno to, že řešení se musí najít velmi rychle (přesněji během deseti dní).
Přeji tedy Evropě hodně štěstí!

DISKUZE: Tam anebo zpět?

23. listopadu 2011 v 20:09 | ?-nom
Pojďte vyjádřit svůj názor na to, kam by se měla Evropa ubírat!

O co jde:

To o čem je tu řeč, je vlastně rozhodování, o tom, jakým směrem by se Evropa (jako celek, všechny její státy a s nimi i ČR) měla ubírat - buď větší intergrovanost států do sebe nebo naopak větší izolování současných států do sebe samých. V první možnosti to znamená posílení vlivu Evropské unie na jednotlivé země, zachování eura a jeho rozšíření nebo konkrétněji vydávání společných evropských dluhopisů (což se ale týká jen zemích platících eurem). V druhém případě to znamená vlastně přesný opak - omezení současného vlilu EU na státy na minimum, zrušení nebo zmenšení eurozóny (= tam kde se platí eurem) a popřípadě až rozpad EU. Pokud nemáte moc velké povědomí o evropské krizi a o tom čeho se týká a zajímala by Vás více do podrobností, tak si přečtěte přeba článek Evropská ruleta.

Každou z možností zástává mnoho významných osobnosti a jak je vidět na ČR, tak ani lidé v rámci země se na jedné neschodnou. Existují příznivci rozpadu EU a jedním z nejznámějších je nás prezident Václav Klaus, více o jeho názorech třeba v článku Evropa je ve slepé uličce, ale existují i lidé, kteří si myslí i naprostý opak - Aleš Chmelař - Proč se EU nerozpadne.

A já se ptám co Vy? Kde je Váš názor?

Diskutujte, budu rád za každý komentář a názor!

Krize očistná

21. listopadu 2011 v 21:50 | ?-nom
Jaké důsledky má (jakákoliv) krize? Jsou to jen negativa nebo se najde i něco pozitivního?


Berlusconi skončil

I krize jako snad všechny věci mají "dvě strany mince", jelikož přináší něco nového a odnáší s sebou něco starého. Je otázka, jak se na to podíváme my, zda to co nám odnesou považujeme za věc ztracenou (tedy negativní dopad) nebo za věc, které jsme se zbavili (tedy pozitivní dopad). Není nejspíš potřeba vyjmenovávat negativní dopady té evropské krize, ale já bych rád ukázal na ty pozitiva. Povídejme se tedy do Itálie. Krize zlomila vaz takovému politikovi, jakým byl Silvio Berlusconi. Ten, který se dokázal vykroutit ze všech svých sexuálních afér, románků i z toho, že pomohl na svobodu jedné pěkné studentce. Přišla krize a ostatní začali po Itálii vyžadovat zodpovědnost. Berlusconi chtěl začít dělat trvdé reformy a škrty, jenže jeho pověst uvedla všechny (nebo minimálně trhy, které mají dnes obrovskou sílu) do nedůvěry v něho, potažmo Itálii a to už bylo moc. Po jeho odstoupení následovali v Itálii oslavy, kterých se účastnili především mladší lidé, kteří jsou často bez práce a tato změna jim nabízí naději. Jaká změna? Itálie sestavila úřednickou vládu, která bývá často efektivnější než ta politická (jako tomu bylo například v Česku).

Mapa dluhů

16. listopadu 2011 v 18:39 | ?-nom

2i - image hosting zdarma
Tento graf nádherně popisuje jak jsou projeny dluhy jednotlivých zemí na světě. Na grafu znázorňují jednotlivé šipky výši dluhu toho od, kterého jde šipka vůči tomu ke komu šipka směřuje. Údaje u šipek jsou v miliardách eur a velikost bubliny kolem státu odpovídá velikosti jeho ekonomiky. Další info najdete v legendě u grafu.

Když si tento graf pokusíme zanalizovat, tak z toho výjde mnoho zajímavých údajů, tak třeba například:

Velikost dluhů

Celkový dluh tří "nemocných" zemí, které dostali pomoc od EU (Portugalsko, Irsko, Řecko) činí přibližně 0,6 bilionu eur. Oproti tomu samotný dluh Španělska je skoro dvojnásobný a ten italský dokonce ještě větší, protože činí 1,5 bilionu eur. Pokud si to dáme do kontextu s tím, že záchraný val EFSF, nemá dnes ani slibovanou bilionovou hodnotu, tak je vidět, že dluhy často už přerostly nejen přes hlavu samotného zadluženého státu.

Nepoměry

Můžeme také porovnat míru zadlužení státu k HDP. Logicky by člověk uvažoval tak, že stát s nějvyšším poměrem bude označován za nejrizikovější. Jenže věci v praxi dost často logické myšlení ignorují. Jelikož největší dluh při poměru k HDP má Japonsko (233 %) a to není žádným způsobem považováno za rizikovou či dokonce krachující zemi. Další je Řecko (166 %), které má ovšem problémy minimálně úměrné svému dluhu. Dále jsou Irsko, Portugalsko, ale ještě před nimi Itálie s nemalým dluhem (121 %), která byla ještě do nedávna v klidu - teď už tomu tak není. Zajímavé je to, že Španělsko, které je vystaveno podobnému tlaku ze strany finančních trhů má svůj dluh (56 %) nižší než USA (100 %), Francie, Německo (83 %) nebo i Británie (81 %). Je vidět, že čísla nebo procenta už nehrají prim. Jedná se tu hlavně o důvěru ve schopnost dané země svůj dluh spravovat a na ní mají velký vliv i dané politické elity.

Propojenost

Pokud se zaměříme na to kdo komu dluží tak je na první pohled vidět obrovský závazek, který má USA vůči Číně (přes BILION eur). Ne nadarmo se říká, že Číňan vydělávající desetinu toho co Američan ještě půjčuje Američanovi, který není schopný vyjít se svým platem. Je také vidět, že největší část řeckého dluhu drží francouzké banky - proto ta velká iniciativa Francie v jednání ohledně Řecka. Francie má celkově napučováno dost ostatním a často rizikovým zemím - pohledávka u Itálie ve výši 263,5 miliard eur je v porovnání s ostatními francouzkými pohledávkami ta největší.

Toto schéma dokazuje to, že integrace na mezinárodních trzích je obrovká, a proto nejde jednoho člena této "rodiny" jen tak opustit a nechat vlastnímu osudu (nechat krachnout) bez toho aby to nemělo vliv na další...

Ze schématu by se dalo vyčíst ještě mnoho dalších věcí, ale to už nechávám na vás a budu rád pokud třeba o nějakou zajímavou informaci podělíte v komentářích.

Schéma pochází z deníku Právo vydaného 29. 10. 2011.

Evropská ruleta

11. listopadu 2011 v 19:50 | ?-nom
Proč říkám, že Evropa hazarduje se svou budoucností? Co všechno je v sázce?

Odvaha odpovědným

Poté co zde proběhl dlouho očekávaný summit, který možná splnil pesimistická očekávání, ale to stačilo jenom na pár (tý)dnů klidu. Dnes máme na evropské scéně problémy ještě větší než před zmiňovaným summitem. Ono i kdyby se konal summit třeba G50 nebo Gkolikchcete a přišel s podobnými (ne)řešeními, tak by byla situace stejná. Evropské elity se stále nerozhodly, zda vydají veškerou svojí sílu (a že jí určitě mají dost) na to, aby zachovaly Evropu takovou jakou ji budovaly předchozí generace od konci 2. světové války. Tedy Evropu zintegrovanou, otevřenou a solidární. Z praktického hlediska chápu, že kroky, které musí politici na nejvyšších úrovních udělat pro záchranu této Evropy jsou zásadnější než jaké byly učiněny v minulých letech. Je ale jisté, že je sama situace dožene do kouta, kdy budou muset tyto zásadní rozhodnutí učinit. Současně si ale myslím, že z lidského hlediska je jasné, že to nemají jednoduché. Od nás jakožto obyvatel Evropy by ale měli jasně slyšet, že se musí povznést nad nějaké státní nebo snad stranické boje či jiné mravenčí boje, protože na to teď není čas!

Itálie > Řecko+Portugalsko+Irsko

Pokud bych měl kroky, které zmiňuji konkretizovat, tak se přiznám, že jasnou věc či věci jak dostat Evropu "na koně" nevím - je otázkou, zda je to vůbec v této době reálné. Jsou tu ale jasně viditelné kroky, které budou třeba určitě udělat. Tím myslím sebrat finančním trhům dnešní moc, kontrolovat mnohem přísněji dodržování stanovených pravidel nebo účinější pomoc nemocným (zemím). U posledního bodu bych se zastavil. Mnoho lidí říká, že co si kdo navařil si má také sníst (jinými slovy nepomáhat zadluženým zemím). Takto to funguje pokud by byly od sebe země odděleny. Jenže Evropa je dnes již integrovaná a vše je spojeno se vším. Takže je to jako kdyby vás bolela pata, měli byste v ní zánět. Pokud to budu ignorovat a říkat ať si pomůže sama, tak se bolest bude stupňovat až do té doby, kdy jí budu muset pomoci...pokud to tedy ještě půjde. Co když to nepůjde? Tak pata nebude. Když nebude pata, tak se mi bude špatně chodit a zátěž, kterou nesla pata se zahrne do ostatních částí těla. Zaplatím za to mnohonásobně víc než jsem musel. Není lepší té patě (těm nemocným zemím) pomoci. Je to jen zjednudušený příklad, který se nedá detailně srovnávat, ale dle mého se vše nejlépe vysvětluje na jednoduchých příkladech a ne náhodou jsem si vybral patu pro její podobnost s tvarem Itálie.
Když se vrátím k podnadpisu odstavce, tak je v něm "napsáno", že Itálie je mnohem větší ekonomika než všechny země, které dosud dostali pomoc ze záchraného fondu. Proto je nám i bilionový fond k ničemu.

Rak(ovina)

Pokud je vám divné, že zde zmiňuji samá zásadní rozhodnutí a že je všechno podobně vážné, tak vám chci vysvětlit co mě k tomu vede. To jak vypadá Evropa dnes, tím mám namysli různé bezcelní zóny, mezinárodní projekty, společnou měnu, rozvojové fondy a nebo třeba tu úžasnou možnost cestovat do zahraničí jenom s občankou, toto se nevybudovalo za pár měsíců, ale za desítky let. A přesně tyto věci jsou dnes v sázce. Hraje se ruleta a v sázce je víc než mnoho. Kulička je vhozena a už se točí, máme však ještě možnost tuto hru zastavit. Pokud se tak nestane tak riskujeme, že půjdeme dozadu. Nechci být rakem, vy snad ano? To, že si zde nevymýšlím můžu podložit například reportáží z pořadu 168 hodin, která zabývá tímto černým scénářem - ODKAZ ZDE (třetí reportáž cca 13. min).

Inspirace z již uvedené reportáže z pořadu 168 hodin.

Smích léčí

9. listopadu 2011 v 21:39 | ?-nom

Ač třeba s touto reakcí na současné dění v něčem nesouhlasím, tak se rád směju a musím uznat, že v recesi jsme opravdu přeborníci.

Odhoďte starosti a zasmějte se také :-)

Demokracie je vláda občanů

2. listopadu 2011 v 20:09 | ?-nom
Kdo má mít pravomoce k rozhodování v řešení současných problémů Evropy? Mají to být jen vrcholní politici nebo všichni obyvatelé starého kontinentu?

Slovensko příkladem?

V minulém článku jsem se také letmo zmiňoval o tom, že na Slovensku tím, že padla vláda a budou předčasné volby byla vlastně svěřena možnost volby občanům. Oni rozhodnou, tím koho zvolí, kam se má jejich země dál ubírat a jaké rozhodnutí k řešení evropské krize přijímat. To je přece správné, protože to je princip demokracie. Proto si myslím, že i rozhodnutí řeckých elit o tom, že o další pomoci od EU (která je podmíněna drastickým šetřením na všem) by měli rozhodnout Řekové v referendu. Pokud bych byl premiérem Řecké republiky a viděl, že lidé masivně protestují proti úsporným opatřením a já budu muset ještě další takové realizovat, tak bych nechal také rozhodnutí na občanech.

Akciové indexy ztratily několik procent, kurz eura klesal...

Takové titulky jste mohli číst po rozhodnutí, že budou o druhé záchraném balíčku hlasovat Řekové v referendu. Ze všech stran bylo slyšel rozčilení, že všechno co se měsíce dohadovalo a minulý týden pracně slátalo dohromady je teď lidově v pytli. Jenže ptali jsme se vůbec řeckých občanů, zda stojí o peníze Němců nebo Francouzů? Já tedy nevím a pokud takové otázky směrem k normálním Řekům (NE politikům) směřovali, tak jsem asi neposlouchal. Ono jde ve skutečnosti všem zachráncům jenom o jejich peníze, protože buď zachrání Řecko před neřízeným bankrotem a ztráty bank doplní jejich rekapitalizací nebo se Řecko sesype a s ním i peníze např. francouzkých bank a právě tyto banky bude muset poté Francie nákladně zachraňovat. Výhodnější je pro země, jejichž banky mají peníze v řeckým dluhopisech určitě první varianta, kterou také razí.


Vyjádřete svůj názor na to kam by se mě ubírat Evropa s ní i Česko... DISKUZE - ZDE

... investor? Stát se investorem není vůbec těžké, třeba narozdíl od lékaře, protože vzdělání není povinné, ale na druhou stranu je určitě doporučené. Jsou investoří, které znáte z filmů, třeba na Wall Street, jak mávají svými akciemi a neustále někam telefonují a křičí. To jsou profesionální investoři, které investování živí. Jenže investovat se dá i jinak, jednodušeji. V dnešní moderní době k tomu stačí PC, internet a správný program...více

... Evropa pozvolna nakročila na cestu větší integrace, protože chce vytvořit fiskální unii, která připravý státy o část jejich suverenity, protože budou muset dodržovat pravidla stanovená EU - to především v oblasti zalužování se. Jedná se o to, že státy, které se připojí k této fiskální unii, se nebudou moci zadlužit nad určitou hranici, jinak jim budou uděleny sankce....více

...premiér vlády "rozpočtové opovědnosti", která má za cíl snižovat dluhy této země nepříjme smlouvu, která ho k tomu zaváže, a proto i kdyby tu byla jiná vláda a jiný premiér, tak bude zadlužování kontrolováno. Určitě existují důvody proč nejde na určitou věc přistoupit. Jenže...více